Architekti z VUT navrhli novou podobu zchátralé polární stanice CZ*ECO Nelson

Architekti z VUT navrhli novou podobu polární stanice CZ*ECO Nelson

Silný vítr, vlhkost, nízká teplota, vysoké UV záøení a témìø nemožnost kopání – s tím vším museli poèítat studenti a vyuèující z Fakulty architektury VUT, kteøí se pustili do návrhu výzkumné stanice v Antarktidì. Objekt, který pøed ètyømi lety získal od soukromníka Èeský antarktický nadaèní fond má výhledovì sloužit vìdcùm jako sklad, laboratoø a malá ubytovna.

Stanice døíve známá jako Eco-Nelson se nachází na Nelsonovì ostrovì v souostroví Jižní Shetlandy a je vhodnì umístìná zvláštì pro polárníky, kteøí pokraèují dál na stanici J. G. Mendela, kam se èeští vìdci každoroènì vydávají. Souèasný stav 30 let staré stanice Eco-Nelson ale neumožòuje, aby byla naplno využívána. „Jsou to staré chladící boxy z ruských lodí, které tam pùvodní majitel dopravil. Uvnitø plechových boxù je sice izolace, ale dostala se tam plíseò. V Antarktidì sice plíseò sama o sobì není, ale v pøímoøských oblastech je problém s velkou vlhkostí. Nìkteré stanice se dokonce vlivem plísnì èasem rozpadnou,“ shrnuje souèasný stav Martin Kaftan, vedoucí Ústavu experimentální tvorby na Fakultì architektury VUT.

Èeští polárníci by chtìli stanici v budoucnu využívat jako sklad a zázemí pro výzkum. Pøímoøská oblast, kde se nachází, je totiž plná života. Zároveò se pobøeží vyznaèuje silným vìtrem pøinášejícím abrazivní èástice a stejnì jako na zbytku kontinentu i zesíleným UV záøením. Stavební materiály proto rychle degradují a jejich výbìr je pro architekty zásadní. „Získali jsme data meteorologického mìøení z nejbližší stanice. Provedli jsme poèítaèové simulace k nalezení optimální podoby. Vznikl aerodynamický tvar, aby se zmenšil odpor vzduchu, zároveò ale aby se netvoøily závìtrné strany, kde by se kumuloval sníh. V Antarktidì slunce svítí ze severu a v letním období skoro celý den, ale je nízko. Náš návrh stanice proto poèítal i s optimálním umístìním solárních panelù,“ poukazuje na nìkterá specifika stavby v tak extrémních podmínkách Kaftan.

Architekti spolupracují mimo jiné s Aloisem Suchánkem, který má zkušenost s výstavbou polárních stanic. „Pan Suchánek øíká, že má nìkolik zásad: jakoukoli èást musí být schopni unést 4 chlapi, minimální velikost šroubu je ètrnáctka a do železáøství je daleko. Na základì toho jsme vymysleli stanici složenou z pøekližkových dílù. Jsou to takové krabice, které se dají sestavit v Èesku a na místì už se jenom zamknou do sebe. Do Antarktidy už pøijedou vyplnìné tepelnou izolací, která odolá plísním. Vymýšlíme také ukotvení do pohyblivého podloží. Jedna možnost je postavit základ jako rošt z pražcù, což je øešení z Mendelovy stanice, nebo využít kovové klece (gabiony), které by se na místì vyplnily kameny, “ øíká Kaftan a upozoròuje, že v Antarktidì jsou lidé odkázáni na stavbu bez pomoci strojù. Kromì samotné stavby pøemýšlí architekti také nad získáváním energie. Nejvíce pravdìpodobné se zatím jeví solární panely a generátor, který by navíc dokázal využít odpadní teplo k vytápìní stanice. Užiteènou kuriozitou je zvažované vybavení stanice ekologickou spalovací toaletou, která promìní odpad na popel.

Prototyp menšího skladu chtìjí architekti vytvoøit v právì budované robotické laboratoøi na Fakultì architektury a následnì ho nejlépe nabídnout napøíklad správci nìkteré z horských oblastí, kde by ho lidé otestovali tøeba jako útulnu v podobnì extrémních podmínkách, alespoò co se týèe vlhkosti.




Ze spolupráce má radost také Pavel Kapler, manažer Èeského antarktického výzkumného programu (MU): „Antarktida je kontinent plný naprosto neèekaných pøekážek, které nás uèí stále novým vìcem a postupùm, ale tím pádem také pøíležitostí. Jsem velmi rád, že spolupráce našeho programu s ÈANF a VUT mùže do tohoto prostoru pøispìt nìèím, co má potenciál významnì zviditelnit Èeskou republiku, její vìdu i technický a v tomto pøípadì též architektonický um.“

Autor vizualizací: Ústav experimentální tvorby FA VUTBR, Eva Atcheson