Architekti z VUT navrhli novou podobu zchátralé polární stanice CZ*ECO Nelson

Architekti z VUT navrhli novou podobu polární stanice CZ*ECO Nelson

Silný vítr, vlhkost, nízká teplota, vysoké UV záření a téměř nemožnost kopání – s tím vším museli počítat studenti a vyučující z Fakulty architektury VUT, kteří se pustili do návrhu výzkumné stanice v Antarktidě. Objekt, který před čtyřmi lety získal od soukromníka Český antarktický nadační fond má výhledově sloužit vědcům jako sklad, laboratoř a malá ubytovna.

Stanice dříve známá jako Eco-Nelson se nachází na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy a je vhodně umístěná zvláště pro polárníky, kteří pokračují dál na stanici J. G. Mendela, kam se čeští vědci každoročně vydávají. Současný stav 30 let staré stanice Eco-Nelson ale neumožňuje, aby byla naplno využívána. „Jsou to staré chladící boxy z ruských lodí, které tam původní majitel dopravil. Uvnitř plechových boxů je sice izolace, ale dostala se tam plíseň. V Antarktidě sice plíseň sama o sobě není, ale v přímořských oblastech je problém s velkou vlhkostí. Některé stanice se dokonce vlivem plísně časem rozpadnou,“ shrnuje současný stav Martin Kaftan, vedoucí Ústavu experimentální tvorby na Fakultě architektury VUT.

Čeští polárníci by chtěli stanici v budoucnu využívat jako sklad a zázemí pro výzkum. Přímořská oblast, kde se nachází, je totiž plná života. Zároveň se pobřeží vyznačuje silným větrem přinášejícím abrazivní částice a stejně jako na zbytku kontinentu i zesíleným UV zářením. Stavební materiály proto rychle degradují a jejich výběr je pro architekty zásadní. „Získali jsme data meteorologického měření z nejbližší stanice. Provedli jsme počítačové simulace k nalezení optimální podoby. Vznikl aerodynamický tvar, aby se zmenšil odpor vzduchu, zároveň ale aby se netvořily závětrné strany, kde by se kumuloval sníh. V Antarktidě slunce svítí ze severu a v letním období skoro celý den, ale je nízko. Náš návrh stanice proto počítal i s optimálním umístěním solárních panelů,“ poukazuje na některá specifika stavby v tak extrémních podmínkách Kaftan.

Architekti spolupracují mimo jiné s Aloisem Suchánkem, který má zkušenost s výstavbou polárních stanic. „Pan Suchánek říká, že má několik zásad: jakoukoli část musí být schopni unést 4 chlapi, minimální velikost šroubu je čtrnáctka a do železářství je daleko. Na základě toho jsme vymysleli stanici složenou z překližkových dílů. Jsou to takové krabice, které se dají sestavit v Česku a na místě už se jenom zamknou do sebe. Do Antarktidy už přijedou vyplněné tepelnou izolací, která odolá plísním. Vymýšlíme také ukotvení do pohyblivého podloží. Jedna možnost je postavit základ jako rošt z pražců, což je řešení z Mendelovy stanice, nebo využít kovové klece (gabiony), které by se na místě vyplnily kameny, “ říká Kaftan a upozorňuje, že v Antarktidě jsou lidé odkázáni na stavbu bez pomoci strojů. Kromě samotné stavby přemýšlí architekti také nad získáváním energie. Nejvíce pravděpodobné se zatím jeví solární panely a generátor, který by navíc dokázal využít odpadní teplo k vytápění stanice. Užitečnou kuriozitou je zvažované vybavení stanice ekologickou spalovací toaletou, která promění odpad na popel.

Prototyp menšího skladu chtějí architekti vytvořit v právě budované robotické laboratoři na Fakultě architektury a následně ho nejlépe nabídnout například správci některé z horských oblastí, kde by ho lidé otestovali třeba jako útulnu v podobně extrémních podmínkách, alespoň co se týče vlhkosti.




Ze spolupráce má radost také Pavel Kapler, manažer Českého antarktického výzkumného programu (MU): „Antarktida je kontinent plný naprosto nečekaných překážek, které nás učí stále novým věcem a postupům, ale tím pádem také příležitostí. Jsem velmi rád, že spolupráce našeho programu s ČANF a VUT může do tohoto prostoru přispět něčím, co má potenciál významně zviditelnit Českou republiku, její vědu i technický a v tomto případě též architektonický um.“

Autor vizualizací: Ústav experimentální tvorby FA VUTBR, Eva Atcheson