Backdoor bay, Rossův ostrov, nádherný pohled na Erebus - 3794m vysoká činná sopka (DJ)

Vchazím na můstek ve 4 hodiny ráno. Tuto informaci vám občas píšu, abyste se mohli trochu vžít do mých pocitů. Je krásný den, už jsme objeli celý Rossův ostrov a blížíme se do cíle této etapy cesty a to je záliv Backdoor na Rossově ostrově. Další moment cesty za stopami pana Rosse. Vachta je nejkrásnější na této cestě teda z pohledu turisty. Z pohledu jachtaře to ještě vyhodnotím později. Svítí sluníčko teploty jdou nad nulu. Horský masiv Antarktidy po pravé ruce. Rossův ostrov se sopkou Erebus, která je v mracích po levé ruce před námi.

Fotíme co se dá, tu se z moře vynořuje uvítací výbor. Nezbláznil jsem se, vplouvame do hejna Ork, velryb, které jsou dravci, ale krasnými. Hrají si s ledem a my je fotíme. Scény jako z filmu o Orce Willy. Celá scenérie trvá skoro dvě hodiny a foťáky a kamera cvakají bez ustání, další a další fotky. Samozřejmě my je máme v hlavě, ale zaleží nám, abyste si je mohli prohlédnout také vy. Doufám, že se vám naše obrazové materiály líbí. Musím poděkovat Krisovi, který je finálně upravuje a vysílá, abyste tady mohli být s nami.

Odpoledne je ve znamení cestovní horečky 6ti z nás, kteří jdou na výstup na sopku Erebus.

Krasné odpoledne, uklízíme a sušíme lana, plachty a po té probíhá balení na cestu. Kluci vytahují sáňky na které nakládají potřebné vybavení, aby byli schponi přežít v ledové pustině 5 - 7 dní. My, kteří nejsme kamzíci, abychom běhali po štítech velehor máme celkem volno a mužeme si tudíž odpočinout. Spánek je, obzvlášť tady, krasná a posilující činnost.

Studená večeře, čínská polévka. Potom pár informací od kapitána, co naše horolezce čeká, chvilka zděšení, která je vystřídána ulevujícím smíchem a vtipy: počkejte s jachtou na nás atd. Z naší strany výhrůžky, že pojedem za Američany na stanici Mc Murdo se vykoupat a oni ať si běhají po kopcích. Kluci se balí do půl třetí ráno.

Ve 4 hodiny volá Lenka, že Jarda je na hradě v prezidentské kanceláři a jestli jsme na jachtě, kdyby nás potřebovali. Měl jsem z toho tři infarkty, protože když vám poprvé po 6 týdnech zavolá na loď manželka ve 4 hodiny ráno, tak si myslite, že začala třetí světová válka. Samozřejmě jsem ještě spal, ale i ve spánku má člověk spravné instinkty. Nikdo nevolal, tak jsem si zase na chvíli lehnul a rozmrazoval nohy. Platí, že dokud jsou zmrzlé nohy nedá se spát a to i tady ha,ha,ha.

Ráno snídaně a proti plánovanému odchodu horolezců v osm hodin, nakonec odešli postupně během dopoledne. Tedy odjeli, stojíme totiž na kotvě 40 metrů od břehu a pozorujeme ledové kry, které přijíždí a odjíždí v závislosti na směru větru. Musíme držet služby, protože i přes krásný slunečný den, kry jsou všudypřítomné.

Na lodi je nás teď 5. Tři chlapi jeli teď dobýt led na výrobu pitné vody. Ta kterou máme v tancích zamrzla a i když máme známky jejího rozmrzání, není jasné, kdy to bude. Takže plníme všech pět lahví rozpuštěnou vodou z ledovců. Je chuťově vynikající a my ji budeme na zpáteční cestě potřebovat ještě hodně, než dojedeme do míst, kde nám s určitostí rozmrzne ta naše.

Z krásné zátoky Backdoor se loučí Dušan, Jacek, Tomek, Damian a Leon.

18.02.2015