Jižní oceán, konečně měsíc (DJ)

Dnes v noci jsem dostal na kormidle od kapitána dobrý rozkaz. "Jeď trochu vpravo, abychom něco viděli". Měl pravdu, otevřelo se nebe a byli konečně vidět hvězdy a měsíc. Sice na chvilku, ale to černé moře a v něm se zrcadlící měsíc a vedle něho jasně svítící hvězdy, tak to jsem ještě neviděl. Neviděl proto, že jinak byla všude absolutní tma a kolem nás také není žádné město nebo jiný zdroj světla. Ohromující podívaná, která ovšem způsobila absolutní ledovcovou slepotu. Proto ten rozkaz, proto změna kurzu, abychom do něčeho nenarazili. Led je totiž dobře vidět proti tmě.
Teploty nám klesají, jelikož fouká z jihu. Toto je pořád stejné, foukne z jihu - zima minus teploty, foukne ze severu - vnímáme to jako horko, i když teploty jsou jen lehce nad nulou.
V průběhu dne se nic významného nestalo, což znamená, že jsme pořád jeli a jeli a jeli. Střídavě rychleji, střídavě pomaleji, ale obecně lehce pod průměr, což při rozhovoru s Lenkou, nedává absolutně žádnou jistotu v odpovědi na otázku "Kdy přijedete?". Snad 6. 4. ,tak jak to plánujeme asi 3 měsíce, ale je to pořád skoro 3000 námořních mil. Nechci být sentimentální, jen jde o snahu přiblížit naše pocity. Je to totiž obrovský konflikt civilizačních pocitů, protože když vám nejde půl hodiny elektřina nebo mobil, máte pocit, že se vám hroutí celý svět. Tady každý zvuk, každé zhoupnutí, může něco znamenat a co budete dělat za hodinu, ví jen On nahoře. Je to z jedné strany krásná zpětná vazba na náš život v civilizaci, kterého si podle mého názoru málo vážíme. Ono to ani asi nejde po nikom chtít, aby měl každý den radost z toho, že už nemusí topit aby přežil atd. Nicméně nějaký moment, by si měl asi každý najít, protože to co prožíváme my, nám umožňuje se těšit na, pro vás absolutně normální věci. Procházka a zmrzlina s rodinou v parku, párek v rohlíku s kamarády na hřišti a jiné, které si každý z vás představí sám. Není potřeba být milionářem, aby se člověk mohl těšit z každodenního života, ale je potřeba se rozhlédnout a vidět radosti v maličkostech. Zní to jako klišé, ale já vám píšu své momentální pocity, tak to tak berte.
Zpět do reality. Vzhledem k tomu, že nám Selma krásně zarostla ledem, v odpoledních hodinách jsme se jali ji otloukat obušky polské socialistické policie, které se k tomuto účelu hodí nejlépe. Když jsem viděl, jak se tříští led, tak si vůbec nedovedu představit, co to dělalo s těmi lidmi, které se někdo snažil jednoduše označit nálepkou „pro společnost nepohodlný“ a vnucoval jim svoje pocity pomoci těchto obušků. Logika myšlení Selma to nechápe. Tady je potřeba mlátit led, aby odpadl a my mohli jet dál. Nejlepší v tom je Krzysiek a mlátil tak intenzivně, že jsem měl co dělat abych to po něm odházel.
Je o tom video, které jistě uvidíte.
V noci se nám ještě párkrát opakovala scéna z měsícem a bylo zima jako hrom, ale bez větru.

Zdravím všechny naše příznivce Dušan a celá Selma.

11.03.2015