Jižní oceán - vrdohlavě vpřed...

Pomalu vpřed. Plujeme. Odmrzáme. Sen mi dnes přetrhli „pálkaři“. Vzbudili mě zvuk tupých ran. Podvědomí mi říkalo, že něco buší do paluby. S velkou frekvencí. A také lidský hlas na palubě.... Fajn, to znamená, že se toho účastní lidé. Zbavujeme se ledu. Paluba se obaluje vrstvou ledu (do 10-ti centimetrů). Tentokrát zamrzla celá, od přídě k zádi. Máme ještě staré obušky lidových milicí. Bílé. Nyní slouží k dobrým účelům, i když povel kapitána – „bijte led“ – zní jako vzpomínka na staré časy... Když obuškem udeříš do paluby, odskakuje bez jejího poškození. Jiní členové posádky pomocí lopat vyhazují zmrzlé kusy ledu pryč z jachty. Čistíme palubu, abychom se po ní mohli bezpečně pohybovat. Velkou roli hraje také hmotnost ledu, proč bychom měli vozit dalších několik stovek kilogramů....
Po takové vachtě se každý vrací mokrý a zbitý jako pes z procházky. Skvělá rozcvička. Vítězem soutěže v „bití ledu“ se stal jednomyslně Krzysiek Obušek. Zabiják ledu! Byl jak stroj, kolem něho ledová tříšť a Dušan nestíhal odhazovat.
Zbavili jsme se ledu!!!
Je zima, teploty klesají. Na plavbu to nemá větší vliv, nezamrzneme! V podpalubí přitápíme v kamínkách. Zvládáme to! Do přístavu nám zbývá méně než 3.000 mil. Méně než „kamenem dohodil“, ale také nejtěžší část plavby. Napieramy, jak říka Piotrek, napieramy! (valíme vpřed)

Ze zbavené ledu a polykající další míle Selmy pozdravují:
Jacek, Dušan, Damian, Tomek, Krzysiek, Artur, Krus, Wifi, Luby, Piotrek a Leon

11.03.2015