Pokračování (DJ)

Po krásném snu v teploučku péřového domova, kolíbán začínajícími vlnami, vstávám ve 4 hodiny ráno na dnešní vachtu. Když
člověk udělá vše co má, pravidelně jí, pije mezi jednotlivým kormidlováním čaj a je hezky tzn. teplota do minus pěti a nefouká šílený vítr a nejsou šílené vlny, což se právě dnes, asi potřetí za tu dobu co jsme tady, stalo, tak je ten jachting nádhera. Když jsem skončil vachtu já, tak tuto scenérii dokreslili ještě velryby. No, také se někdy musím vyspat. Na noční vachtě, ze které vám teď píšu, už velryby vidět nejsou. Hlavně, že svítí na cestu měsíček a jsou vidět ledovce. Zase jsou problémy s větrem, který nechce fouknout a pro plachetnici je to docela problém. Člověk se začíná v rámci vlastní psychiky věnovat svým pocitům více než je zdrávo, protože při tomto dlouhém přejezdu (připomínám cca 3500 námořních mil) začíná scházet smysluplná činnost a k řízení jachty je potřeba rutinní disciplína. Takže zbývá možnost myslet a myslet hlavně na vachtách, kdy kormidlujete nebo se díváte, abyste nenarazili do ledovce. Stejně jako v noci, kdy se tak houpete, až nemůžete oka zamhouřit. V každém případě toto přemýšleni, je v přímém konfliktu s vůlí cokoliv udělat. Teda cokoliv navíc, protože i když ne intelektuálně, je tento typ jachtingu přece jenom trochu náročný na fyzičku. Zima, sněžení a houpání a hlavně ty obrovské níže tady, to je to, co z tohoto typu sportu udělá zábavu pro ty největší fajnšmekry.
Po osmi hodinách zavolám ještě domů a půjdu spát.

Dobrou noc ze Selmy, jedoucí kolem Antarktidy, váš Dušan a samozřejmě jeho spolubojovníci na vachtě kapitán, Krzysek, Damian a Artur.

08.03.2015