Rossovo moře, Rossův ostrov, Backdoor Bay (DJ)

Ráno je trochu chladněji a střídají se mraky se sluníčkem. Jedeme znovu pro led, který vypadá jako sníh, abychom všechny volné nádoby na lodi naplnili vodou, teda sladkou vodou.

Přivážíme 2 x 90 litrů ledu. Z toho bude tak třetina vody, ale máme radost.

Odpoledne jsem jel s Tomkem a Leonem na člunu na výlet, kam jinam než za tučňáky a k Shackletonově boudě. Jinde kolem jsou jen ledy a kopce tvořené pod sopkou, jak jinak než lávou a jak říkají Poláci "zuzlem" tzn. lávovým prachem, po kterém se jezdí plochá dráha. To by mě také zajímalo, jak toto někdo ve střední Evropě vymyslel, jezdit motorkami ve smyku po lávovém prachu. Asi to byl někdo, komu se zrovna jako mně, nechtělo kopat vinohrad. Strážničané mně budou rozumět.

Když jsme vyráželi bylo celkem dobré počasí, trochu foukalo, ale ani jsem si toho nevšiml. Během našeho asi hodinového pobytu na břehu se zvedl vítr a změnil směr na jihozápadní, vůči kterému je naše zátoka otevřená a z moře sem nasměroval dva velké kusy ledu. Setkání s nimi by bylo pro Selmu nepříjemné. Tomek s pocitem zodpovědnosti velitele a přístupem nenechat nic náhodě, zavelel okamžitě ústup. Zavolal Damianovi, který byl nominován na taxikáře, aby se ze Selmy vydal na cestu pro nás. Natočili jsme video s tučňáky, Selmou na horizontu, s našimi komentáři a udělali spoustu fotek. Byli jsme šťastní, ale už zase pod tlakem místního klimatu.

Než Damian přijel, byly už vlnky půlmetrové a jízda člunem se i přes jeho rozměry stala dobrodružstvím, protože jsme jeli proti větru a vlnám. Damian ovšem jako starý zkušený vlk operoval s člunem perfektně a dovezl nás, sice ve stavu "ledové koule", ale bezpečně, na Selmu. Naštěstí jsme nepodlehli původnímu lákavému počasí a všechny přístroje jsme měli chráněné a tudíž jsme nic nezničili. To i přes to, že jsme ve člunu seděli v ledu a ve vodě.

Tomek nastartoval hlavní motor jednak, aby ho trochu protočil a také pro to - co kdyby se ty 2 ledovce přiblížily. To se nakonec nestalo, ledovce nás v bezpečné vzdálenosti objeli a večer se udělalo hezky.

Pořád se ale potvrzuje, že každý krok, který uděláme, musí mít antarktický design a musí být dostatečně včas, aby splnil svůj účel.

Sice tady relaxujeme a je nám teď fajn, ale během chvilky jsou z nás zase ti, kteří bojuji s místními živly. Z tohoto poznání mám radost a jen se utvrzuji v tom, že jsem na Antarktidě se správnými lidmi.

Naše cesta se končí až v přístavu v Argentině a všichni jsme si toho vědomi.

Mezitím se Erebus ukázal v celé své kráse. Kluci napsali další smsku, že mají druhý tábor ve výšce 3000m a zítra zkusí atakovat vrchol. Všichni jsou OK.

Leon udělal skvělé palačinky, kterým dodala chuť malinová marmeláda.

Tomek nechtěl na večeři čekat, ale teplota na lodi je docela dobrá a Leonovi se jeho kuchařský výkon podařil celkem rychle.

Každý měl 4 kousky. Bohužel jsme zapomněli a šli spát bez čaje.

Z kotvení zdraví Dušan a jeho parta

20.02.2015