Rossovo moře, Rossův ostrov, Backdoor Bay (DJ)

Vstáváme celkem pozdě, protože se blíží moment odjezdu a kapitán nás nechal vyspat. Celý den se pak točí kolem posledních příprav na odjezd.

Jacek s Arturem a Damianem jedou pro poslední sníh do beček, abychom měli co nejvíce pitné vody. Já pomáhám uklízet člun. Je sice nafukovací, ale z tvrdé gumy a jeho balení vzhledem k rozměrům a teplotě je šílené. Ještě horší, ale bylo to, že když jsme ho ve sněhu a mrazu a za houpání sbalili a spustili na laně do příďového skladu, tak nám Tomek, i když pravda nešťastný oznámil, že se nevleze do police a tudíž znovu. Doma bych se z této zprávy nervově zhroutil, tady se řeklo OK dáme čaj a jdeme na to. Pravdou je, že přebalení bylo záležitostí 10 minut a vše ideálně klaplo.

Po obědě kapitán obdržel všelijaké mapy o počasí a zalednění a bylo rozhodnuto, že vyjedeme z ledů z Rossova moře podobnou cestou, jako jsme sem přijeli, tedy východní stranou. Je to naším směrem do Argentiny, budeme plout asi o 800 mil blíž a pro tuto oblast máme lepší předpověď počasí. Na druhou stranu strávíme víc času, vyhýbáním se ledům. Něco za něco.

V 17 hodin jsme do slova a do písmene zvedli kotvu a vsadili ji do příďového nákladového prostoru spolu s řetězem. S největší pravděpodobností jí teď asi 40 dnů nebudeme potřebovat. Vyrážíme na cestu zpět, tedy v našem případě je to pořád vpřed do cíle. Tam, do cíle naší cesty, do argentinského Mar del Plata. Zbývá nám cca 4200 námořních mil v nejchladnějších mořích světa. Zbývá nám projet ledovou bariéru, která je severní součástí Rossova moře, objet třetinu Antarktidy, projet Drakeovým průlivem a kolem Mysu Horn dosáhnout argentinských břehů.

Tato cesta sama o sobě je zajímavá a doufám, že se mně vám ji podaří popsat, aby jste tyto řádky četli i nadále rádi. Dnes bylo 40 dnů od odjezdu z Hobartu, čili cesta by měla být teoreticky v polovině.

Při odjezdu jdeme jako náhodou s Krzyskem do vachty a jako při příjezdu se s námi přijela rozloučit skupinka orc, které se s námi tady vítaly.

Nádhera. Na fotkách uvidíte, že před námi bylo šero a vánice. Za námi se pak rozzářily štíty Antarktidy. Scenérie jako připravená nějakým velkým architektem. Jak se takové náhody ději, to si musí každý z nás vysvětlit sám, ale kdybyste to viděli se mnou, jako na fotkách, tak by vám logika a náhoda nějak k vysvětlení nestačily.

Ahoj ostrove pana Rosse, bylo tady krásně, ale musíme domů. Tvoje klima není pro nás natolik vlídné, aby nám umožnilo s tebou dále přebývat.

Zdravíme všechny věrné, Dušan,

Jacek, Artur, Damian, Wifi, Luby, Leon, Piotrek, Tomek, Kris a Krzysiek.

25.02.2015