Rossovy ledy (DJ)

Začínám v 00.00 hodin, takže mám přehled co se děje hned od rána. Psát tyto zápisky každý den, je, jak jsem již psal, šílené. Navíc pro mě, který má ve všem chaos, dělat něco denně, pravidelně je velká výzva. Nicméně přijel jsem sem, abych se vrátil lepším a tudíž musím být k sobě tvrdý.

Ale zpět k tomu co se dělo. Nádherný den. O půlnoci je sluníčko už tak 10 stupňů nad horizontem a je přenádherný úsvit. Kolem samé ledy. Už mně to začíná splývat a to i v rámci jednoho dne, což je extrém a nevím jestli nemám toho Němce, co lidem všechno schovává (Kameňák). Jeden na stěžni, dva dole a jedem. Vpravo je cesta, vlevo je necesta, a tak pořád dokola s vizí, že všechny cesty vedou do Říma. Tady změna, ne do Říma, ale Velrybí zátoky. Ráno byla zima, že začalo moře zamrzat. Kdo neviděl tento efekt, tak o hodně přišel. Hladina se začíná srážet, a když jsme projížděli kolem, tak se voda na povrchu, díky začínajícímu ledu, jevila jakoby bublala. Když jsem byl na kormidle, tak mi za zády vydechla velryba. Bohužel jen jednou, takže jsem ji nestihl vyfotit. V průběhu dne pak začalo být pochmurně a ledy kolem nás se zvětšily, ale zase jsou dál od sebe. Potkali jsme také obrovskou ledovou horu, která se stala terčem našich foťáků a dokonce i kamery. Kris filmoval ze stěžně a máte se na co těšit. Odpoledne po spánku pak další služba s podobným průběhem. Zůstává nám ještě 40 mil prodírání se ledovou hradbou, než se otevře finále a to cesta do Velrybí zátoky. Doufám, že to není náhodně vybrané jméno a že si tam ty velryby skutečně nafotíme.

Pořád tady filosofujeme na téma, jak udělat v zimě chleba, tak vám pak pošlu informaci, jak se to podařilo.

Jsem po večeři, po službě a tak se už těším do postele. Co se týká mé postele, která je, jak víte, na přídi v pravé kabině dole, což je od místa, kde se na palubě sedí, asi 13 metrů přes celou loď. Toto zjištění je součástí nějakého celolodního proudění vzduchu, takže když si někdo na palubě zapálí, tak já do 20 ti vteřin cítím, jako by kouřil u mě na kajutě. Je to normální, skoro bych řekl paranormální.

S těmito slovy se loučí Dušan

spolu s celou svoji partou.

10.02.2015