Tučňák Johann navštívil Himálaj

Tučňák Johann, maskot České vědecké stanice Johanna Gregora Mendela v Antarktidě, zažil letos v červenci neobvyklé dobrodružství během své výpravy na střechu světa, tedy do Himálaje. Z České republiky, kde pobývá v jednom malém bytě spolu s polárníkem Lukášem Krmíčkem a jeho asistentkou Simonou Kubouškovou, se Johann vydal na svou cestu do Indie letadlem, schovaný v přední kapse Simonina batohu.

Na letišti v Novém Dillí se Johann setkal se svým prvním kamarádem, jehňátkem nesoucím jméno Ovec. Když dorazili na místo určení – do malebné buddhistické vesnice Mulbekh, seznámili se ještě se Zubatou Žábou a společně tvořili nerozlučnou trojku.

Po několika dnech v Mulbekhu měl Johann tu čest navštívit oslavu ku příležitosti osmdesátých narozenin 14. Dalajlámy. Zde si ho oblíbilo hned několik místních dětí, obzvlášť jedna usměvavá copatá holčička a její mladší bráška, který se od něj nemohl odtrhnout. Některé děti vůbec nepoznaly, co je vlastně Johann zač. Ale to ihned napravil: „ My name is Johann, I am a penguin and I live in Antarctica.“

A zanedlouho Johannovi nastaly „pracovní povinnosti“ – nejel sem totiž jen tak na ledajaký výlet, jel sem především proto, aby pomohl žákům zdejší školy „Spring Dales Public School“ naučit se něco o geologii v okolí jejich domova. Stal se tak nenahraditelnou součástí výuky dětí 5., 6., a 7. třídy. Moc rád doprovázel houf malých geologů na terénní vycházky v blízkosti školy. Když nějaký žák nedokázal poznat nějakou horninu nebo minerál, zeptal se Johanna a on mu poradil. Děti si ho velmi zamilovaly a přetahovaly se o to, kdo ho zrovna ponese.

Na závěrečném vystoupení, kdy žáci testovali před publikem odolnost vlastnoručně vyrobených nepálených cihel „pakbu“, které tvořili během hodin geologie, měl Johann dokonce proslov do mikrofonu. Takový bouřlivý potlesk ve svém životě snad ještě nezažil.

Ve volné chvíli si Johann občas zašel do buddhistické svatyně, tzv. gompy, která se nacházela v centru obce. Poklonil se zde obrovskému Buddhovi vytesanému do vápencové skály a pomodlil se slovy „Om mani padme hum“.

Po čtrnácti dnech v Mulbekhu se Johann rozloučil se svými přáteli a vydal se na další putování Ladakhem – himálajskou oblastí na severu Indie. Jeho nejdobrodružnější výprava vedla přes nejvýše položené motorizované horské sedlo světa Khardung La, ležící v nadmořské výšce 5602 m n. m, kde si připadal skoro jako doma, neboť zde bylo vše pokryto ledovcem, který v žáru poledního slunce pomalu, ale jistě odtával. Díky tomu klikatá horská silnice připomínala místy koryto divoké řeky. Za pár hodin ale Johann dorazil na místo, které ani trochu nevypadalo jako jeho rodná Antarktida. Ocitl se totiž ve vnitrohorské poušti Nubra, kde se dokonce povozil na osedlaném velbloudovi.

Uteklo to jako voda a nadešel čas návratu do Čech. Ale Johann se už docela těšil. Jakmile dorazil domů, hupsnul do pračky, protože namísto černobílého tučňáka oslího se vrátil v černohnědém fraku. A nemohl přece dopustit, aby byl přejmenován na tučňáka prasečího :-)

Johann v Indii potkal nové přátele – Zubatá žábu a jehňátko Ovec.

Na oslavě osmdesátých narozenin 14. Dalajlámy se Johann seznámil s mnoha dětmi.

Johann v doprovodu Lukáše a Simony na procházce mulbeckým údolím.

Při návratu z geologické terénní vycházky 5. třídy.

Johannův proslov na závěrečném vystoupení (foto A. Bakay).

Modlitba před Buddhou vytesaném do vápencové skály.

Projížďka na velbloudovi ve vnitrohorské poušti Nubra.

20.10.2015