Úžina Le Maire

25. března, Úžina Le Maire
Nyní máme pouze jeden cíl – dosáhnout přístavu, který uzavírá naší expedici – Mar del Plata. Zůstává ještě okolo 1.000 mil (přes 1.800 km). To ale neznamená, že bude snadněji. Nemůžeme ani na chvíli polevit – nacházíme se přece ve „vyjících padesátkách“, které jsou známy jako jedno z nejnebezpečnějších míst pro plavbu. Musíme i nyní zachovat stejnou ostražitost jako doposud! Nejvíce neuvěřitelné je to, že i po tolika měsících, které společně trávíme ve velmi ohraničeném prostoru, nám plavba a náš kolektiv přináší potěšení. To je asi ta největší hodnota, kterou nám expedice přinesla!
Připomínáme si poslední okamžiky – proplutí Hornova mysu z Pacifiku do Atlantiku. Známý Horn a jeho příroda. V naší posádce není nikdo, kdo by tu byl poprvé. Můžeme děkovat Neptunovi, že nám dovolil minout Hornův mys v doopravdy dobrém počasí. Ale i tak jsme nechtěli provokovat paní Štěstěnu. Víme jak rychle se v těchto místech může změnit atmosferická situace. Stíhala nás atmosferická fronta, která sebou nesla bouře. Několik hodin jsme utíkali před těžkými bouřkovými mraky. Cítili jsme dech hrůzy... Nakonec začalo pršet. Ale jak na Hornu – málo.
V okolí Hornova mysu se objevili – jakoby speciální přivítání – delfíni. Velká skupina se sólistou, který se točil ve vzduchu, aby poté dopadl s úderem ocasní ploutve o hladinu. Všechny akrobatické cviky prováděli ve velké rychlosti a zakončovaly je vodní fontány.
Den po minutí Hornova mysu jsme vpluli do oblasti slabého a proměnlivého větru. Jachtařství učí člověka trpělivosti, ale my spěcháme do přístavu. Je před námi mnoho povinností a také se začíná ozývat „civilizace“, což jsme se doposud úspěšně snažili ignorovat. Jednoduše pro mnoha z nás končí dovolená, blíží se termíny odletu... A samozřejmě trocha smutku po domově. Boj s časem se také týká takové prozaické skutečnosti jako je jídlo. Poslední nákupy jsme udělali na začátku ledna v Tasmánii. Nyní pomalu konzumujeme poslední zásoby. Většinu času jsme cestovali v „lednici“ a vše je tedy chutné, nezkažené. Ale je čím dál tím tepleji a tak padlo rozhodnutí – jíme poslední zásoby masa. Za dva dny přejdeme na dietu – bez masa. Jídla máme ještě dost (doufejme), abychom dopluli do přístavu bez sáhnutí na rezervu v podobě liofilizátů. Pouze nás očekávaná dieta nenaplňuje entusiasmem.

Ze Selmy v „padesátkách“ pozdravují:
Piotr, Jacek, Damian, Wifi, Leon, Artur, Luby, Dušan, Krzysiek, Tomek, Kris

27.03.2015