Úžina Le Maire, ostrov Los Estados po pravoboku (DJ)

Budíček, volá Lenka a pak o půl třetí ráno J. E. kardinál Dominik Duka. Byl jsem rozespalý a cítil jsem se při rozhovoru, tak nějak, jako nevhodně oblečený pro tuto chvili. Byl to úžasný zážitek. Okamžitě se mi vybavili všichni moji blízcí, kdyby to tak věděli a slyšeli, Ti by měli radost.
No, tak jsem ráno vzal telefon a všem to zavolal, přece s takovým zážitkem nemůžu zůstat sám.
Ráno vachta a Selma pomalinku jede dál. Kdyby foukalo míň, tak už nepojedeme dopředu, což se také párkrát stalo, ale měníme plachty, různě taktizujeme, dokonce jsme asi na pár hodin zapnuli motor. Našim cílem je definitivně vyjet z proudu úžiny Le Maire na bezpečné vody Atlantickeho oceánu. Jak je známo pro každou loď je nejnebezpečnější břeh. Na setkání s ním, teda kromě nábřeží v přístavu, není žádná loď stavěna. Na moři je loď doma, proto je nervozita při průjezdu takovými zrádnými úžinami, jako je Le Maire, pochopitelná.
Mezitím dojídáme zásoby. Tedy vzhledem k oteplení vody, máme starost o naše maso, tak ho zítra na našem kambuzu musíme posledních pár kilogramů zpracovat. Pro představu, jaké jsme měli teploty, maso nám vydrželo zachlazené od 14.1., až do dneška 25. 3. To je bez komentáře.
Všichni už začínají volat domů. Začínáme přemýšlet o životě po tom. Po čem, no přece po naší výpravě. Myslím, že to bude další milník v našich osudech. Takový zážitek musí zanechat nějake stopy.

Ze Selmy bojujici o každý metr Atlantickeho pobřeží Argentiny zdraví Dušan a posádka.

25.03.2015