Velký Jižní oceán (DJ)

Mám vartu od 4 hodin od rána do 10 a potom odpoledne od 20 hodin do 2 hodin do rána do 3.2. Ranní varta je studená a celkem klidná, odpoledni potom se mění v to, proč jsme sem přijeli. Přišla níže, která udělala ve spolupráci s Arturkem a rozkazy kapitána ze Selmy zavodni stroj a pod touhou nepohybovat se na sever, ale co nejvíce na východ, jsme si razili cestu vpřed ve 3 - 4 metrových vlnách se zamrzlým zábradlím na přídi, jako imagovkou pro kormidelníka, aby si připadal jako na výletu na Antarktidu a ne na nějakém Atlantiku. Hůř se nám spalo na přídi, kde jsou slyšet rány od vln, jako by byl konec světa. Pod heslem, že člověk si zvykne na vše, ale nakonec únava a teplo spacáku i tyto zvuky vytlumí a stokilogramový vorvaň, jako jsem já, je házen postelí ze strany na stranu, jako by byl pytel peří.
Při těchto pohybech se mu zdá, že se něco děje, ale nikdo neví v kterém momentu spí nebo bdí a po pravdě řečeno je mu taková banalita vlastně jedno. Celý den díky deseti aktivním hodinám strávených ve službě uteklo jako voda a jsem docela rád, protože je to rok co jsme se rozloučili s Dušanem a to není zrovna den, který bych si chtěl nějak prodlužovat. Vzpomínky na něj jsou hodně aktuální a rok na tom bohužel, ale možná i bohudík nic nezměnil. Pouštím si písničky, které mi nahrál, když jsem jel poprvé před dvěma lety na Selmu. Přijdou další dny, které nebudou tak aktuální a život půjde dál.

Dovolal jsem se domů a to způsobilo obrat v mém vnímání světa.
Selma jede dál, bije se s mořem, které ji obklopuje a díky aktuálním zprávám o počasí a naší pozici, kterou nám moderní technika zprostředkovává, je naše budoucnost optimistická. Zítra bude hezky a my se přesuneme na východ do pozice, kde by se mělo ve středu rozhodnout, jestli pojedeme dolů do Rossova moře kolem jeho východních břehů (tak to momentálně vypadá) nebo kolem Cape Adare.
S pozdravem ze Selmy 68 17,6 S, 178 25,6 W, Dušan
s celou posádkou

07.02.2015